Ztracený kus oděvu

Jsou dny, kdy se domů těšíte, a jsou dny, kdy se vám domů nechce ani trochu. Právě druhý případ se mě týkal minulou středu, kdy jsem zjistila, že tři zapůjčené dámské bundy od kamarádky jsem zapomněla u kamarádky jiné a to v Anglii. A to jsme je měla dnes vracet vyprané a voňavé. Tolik se mi domů nechtělo a vymýšlela jsem výmluvy, proč se věci nestaly tak, jak se stát měly. Byla to pěkná ostuda, protože věci přišli až za 14 dnů a navíc zničené, protože se v Anglii hodně líbili a byli evidentně hodně exponované.

Nalezená z fotky

Půjčovat si bez dovolení něčí oblečení by se dělat nemělo. Navíc, když je tím, od koho si oblečení půjčujeme náš tatínek. Přesně tohle jsem udělala já, když mi bylo 16, chodila jsem do prváku a my se měli poprvé fotit. Byla jsem džínová a tak se mi náramně hodila tátova kožená bunda. Pěkně plandala, vypadala luxusně, prostě jsem si ji na focení vzala a nezeptala se. Přišlo se na to, až když jsem se doma chlubila fotkou ze školy. A nalezený kus z tátova šatníku byl na světě.